Koncert pro klarinet a orchestr / klavírní výtah

Detaillierte Produktbeschreibung

Skladatel a violoncellista Rudolf Kubín (1909–1973) je bytostně spjat s Ostravou, kde strávil převážnou část svého života.

Studoval ovšem na pražské konzervatoři (u Aloise Háby) a po ukončení studií působil několik let jako violoncellista Pražského rozhlasového orchestru. V roce 1935 se definitivně vrátil do rodné Ostravy, kde rozvinul bohatou činnost skladatelskou, dirigentskou i organizační, opět zejména v rámci ostravské rozhlasové stanice, kde působil jako hudební režisér.

Jeho skladatelská tvorba je početná a žánrově rozmanitá: zahrnuje opery, operety, díla symfonická, koncertantní i komorní. V poválečném období se věnoval i tvorbě masových písní a kantát v duchu tehdy preferovaného socialistického realismu. Jako Hábův žák byl ovšem v mládí skladatelsky moderně orientovaný, napsal i několik skladeb v Hábově mikrointervalovém systému.

V Pražském symfonickém orchestru se na počátku třicátých let seznámil se znamenitým klarinetistou, Čechoameričanem Františkem (Frankem) Zítkem (1908–1989), pro něhož napsal na počátku války jednu ze svých nejlepších skladeb – Koncert pro klarinet a orchestr (1940–1941). Zítek, rovněž školený skladatel, provedl revizi sólového partu a napsal kadenci do 3. věty. V únoru 1941 mělo dílo v Ostravě premiéru v podání Františka Zítka a Ostravského symfonického orchestru s dirigentem Jaroslavem Vogelem.

V témže roce Kubín obdržel za koncert Cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany, v roce 1942 bylo dílo provedeno v pražském rozhlase se stejným sólistou a pod taktovkou Otakara Jeremiáše a v roce 1943 ho v Brně provedl Břetislav Bakala – samozřejmě opět s Františkem Zítkem. Zítek po válce pořídil první nahrávku na gramofonovou desku Supraphon (SOČR s dirigentem Aloisem Klímou). Postupně vznikly ještě dvě nahrávky – první se sólistou Valtrem Vítkem a zatím nejnovější s Karlem Dohnalem.

Kubínův klarinetový koncert je všeobecně považován za jednu z nejlepších skladeb českých autorů z doby Protektorátu. Jeho úspěšnost je dána nejen znamenitou stylizací sólového nástroje, nýbrž i expresívním, barvitým zvukem orchestru, který je sólistovi rovnocenným partnerem v působivě utvářeném koncertantním dialogu.