Concerto per il clavicembalo, due corni, due violini, viola e basso in D

Detaillierte Produktbeschreibung

Mezi českými skladateli 2. pol. 18. století tvořícími na domácí půdě byl Dušek bezpochyby jedním z nejdůležitějších autorů instrumentální hudby.

Duškovo dílo vznikalo v časovém údobí od pozdního baroka k vrcholnému klasicismu; podobně jako např. dílo Haydnovo. Duškova hudební řeč vyrůstá z bezpečně osvojených základů staré vídeňské školy (Wagenseil) a dospívá ke zralému klasicistnímu výrazu haydnovského ražení. Postřehneme v ní vliv galantního slohu italského typu (Hasse, Galuppi, Rutini), vliv berlínské školy (J. A. Benda, C. Ph. E. Bach); zejména v pomalých větách některých sonát a koncertů, občas se objeví barokní prvky. Symfonie jsou tří- nebo čtyřvěté, smyčcové kvartety čtyřvěté. Sonátové věty prozrazují klasicistní stavbu (byť drobnějších rozměrů), finální věty jsou občas raným příkladem vypracované rondové formy. Pomalé části prozrazují lehký závan melancholie a zvýrazněnou expresivitu. Duškova melodická inspirace upoutá i příležitostným použitím českých nápěvných prvků.V plné míře to platí i o cembalovém koncertu D dur. I když není datován, lze jeho vznik (na základě skutečnosti, že je uveden v Breitkopfově katalogu z r. 1774) klást do 60. či 70. let 18. století, tedy do doby, kdy stále ještě ve sféře klávesových nástrojů převládá cembalo; a to jak nástroj koncertantní, tak i generálbasový. Je však samozřejmé, že lze Duškův koncert provést i na kladívkovém klavíru nebo tangentovém křídle. S obsazením sólového nástroje souvisí i volba doprovodného ansámblu. Vzhledem k charakteru skladby i počtu zachovaných partů lze koncert provést se dvěma houslemi, violou a violoncellem a dvěma lesními rohy, nebo je možné zvolit komorní smyčcové ansámblové obsazení s kontrabasem, resp. violonem, který zdvojuje part označený "basso"; J. J. Quantz doporučuje např. 10 hráčů (3-3-2-1-1). Je také možné dle tehdejší praxe svěřit celému ansámblu jen orchestrální tutti a sólové epizody doprovázet "a quattro" nebo redukovaným obsazením. Vydání reprodukuje text podle originálu a bez zbytečných zásahů, i když je rukopis v řadě detailů stejně víceznačný a nejasný jako všechny ostatní pramenné materiály z 18. století. Opraveny byly zjevné písařské omyly v intonaci a rytmu a dle analogických míst bylo doplněno v nejnutnější míře označení dynamiky a artikulace. Podrobné informace přináší kritický komentář na konci partitury.

obsazení: clav, 2cor in D, vnoI, vnoII, vla, basso