Soubor čtrnácti skladeb, nazvaných souhrnně Loutky, hraje v katalogu raných skladeb Bohuslava Martinů (1890-1959) zcela výjimečnou roli - představují totiž první skladatelovy počiny přesahující hranici neumělých pokusů, jenž záhy nalezly své nakladatele a díky trvalé oblibě zejména u mladých interpretů vyšly postupně v moha vydáních. (Jejich vžité číslování, které skladatel prokazatelně akceptoval, ovšem neodpovídá chronologii jejich vzniku - vznikaly přesně v obráceném pořadí, takže Loutky III jsou nejstarší a Loutky I naopak nejmladší.) Všechny tři sešity Loutek - které vznikaly postupně v letech 1912 až 1925 a kromě názvu se od sebe liší jak rozdílnými estetickými východisky tak postupně vyzrávající klavírní sazbou - vydává Editio Bärenreiter Praha ve zcela nových, revidovaných vydáních, jejichž editorem je Aleš Březina (Loutky I vyšly již v roce 2003, Loutky II a III vycházejí nyní v září 2005). Tato urtextová vydání s poměrně obsažnou předmluvou přinášející okolnosti vzniku díla, se opírají o nejnovější bádání a zhodnocení všech známých a dnes dostupných pramenů, které editor předkládá a podrobně objasňuje ve vydavatelské zprávě k druhému a třetímu sešitu Loutek. Proto také vychází ve třetím sešitu Ples loutek (číslo 4) ve dvou separátních verzích, a to v novější podle prvního vydání - na němž se Martinů s největší pravděpodobností podílel a které přináší kromě jiných změn zcela novou hudbu ve středním dílu - a ve starší verzi podle autografu. Díky vtipným hudebním nápadům a skladatelově empatii pro dětský myšlenkový svět se Loutky již od prvního vydání těší velkému zájmu interpretů.
Tento web používá soubory cookie. Cookies jsou jako noty, které potřebujeme aby náš shop perfektně hrál. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.