Sonata for Violoncello and Piano in E minor op. 38

Detailní popis produktu

První tři věty violoncellové sonáty e moll Johannese Brahmse byly složeny v roce 1862, poslední věta byla napsána v roce 1865. Během prvních let svého uvádění bylo dílo přijato se smíšeným nadšením. Na konci Brahmsova života však byla široce provozována a v prvních desetiletích 20. století byla pevně zakořeněna v repertoáru mnoha významných violoncellistů. Zdá se, že k jeho propagaci výrazně přispěla zejména obhajoba díla Robertem Hausmannem. Zvláštní hodnotu pro editory měla tři raná provedení violoncellové sonáty op. 38 od Cornelia van Vlieta a Edwina Hughese, Huga Beckera a Carla Friedberga a také Julia Klengela. Prsty a úklony violoncellistů van Vlieta, Beckera a Klengela umožňují lépe pochopit jejich interpretační praxi. Edice Bärenreiter jako taková přichází s violoncellovým partem označeným prstokladem a úklonem editorů, kteří vycházejí z postupů Brahmsových současníků. Poskytujeme také neoznačenou část urtextu. Důležitou součástí tohoto vydání je obsáhlá předmluva. Nejprve informuje o vzniku děl, raných představeních, jejich vydání i rané recepci. Skutečně pozoruhodný je jedinečný komentář k výkonové praxi. Zde redaktoři vycházejí z předpokladu, že již několik desetiletí po Brahmsově smrti se mezi skladatelovými očekáváními a interpretačními praktikami počátku 20. století rozvinula prohlubující se propast. Editoři velmi konkrétním a praktickým způsobem shrnují některé z klíčových problémů porozumění Brahmsově notaci s ohledem na rytmus a načasování, dynamiku a akcentaci, tečky a tahy, sluring a non legato, klavírní šlapání a overhold, klavírní arpeggiaci a dislokaci , prstoklad strunných nástrojů, harmonické smyčcové nástroje a vibrato. Edice tak nabízí vzrušující a často překvapivý vhled do romantické hudební interpretace.