Dva ženské sbory, op. 17

Detailní popis produktu

V relativně rozsáhlém katalogu díla Vítězslavy Kaprálové, v němž vedle písní převažují instrumentální skladby, je sborová tvorba zastoupena jen několika málo tituly; i mezi nimi však najdeme skvosty, které jsou obohacením nejen české, ale především slovenské sborové literatury.

O sborovou tvorbu se Vítězslava Kaprálová poprvé pokusila již ve třinácti letech – výsledkem bylo líbezné zhudebnění Nerudovy básně Matičce ve stejnojmenné skladbičce pro tři dětské hlasy z r. 1928, která se pro svou nenáročnost i působivost dodnes udržela v repertoáru. Méně příznivý osud potkal skladatelčino nejzávažnější a zároveň nejrozsáhlejší vokálně-instrumentální dílo Ilena, op. 15 z let 1937–1939, čtyřdílnou kantátu pro sóla, smíšený sbor, recitátora a velký orchestr na slova Ľudmily Podjavorinské, jejíž skvostné sbory na zařazení do širšího repertoáru bohužel zatím stále čekají.

V podobně nepříznivé situaci se na dlouhou dobu ocitly i Vězdička a Potpoliš, Dva ženské sbory a cappella, op. 17 z let 1936–1938, které jsou předmětem našeho historicky prvního souborného vydání. Kaprálová na těchto dvou drobnějších sborových skladbách na slova Ondřeje Přikryla, které s menšími úpravami převzala z druhého vydání jeho Hanáckých pesniček, pracovala zčásti souběžně s kantátou Ilena.

Stejně jako ona patří i Vězdička a Potpoliš stylově ještě do postromantického období skladatelčiny tvorby, které ale Kaprálová v té době začala opouštět. Snad i tento stylový přerod, jímž procházela, byl (vedle nutnosti vyzkoušet si vyspělou techniku sborové kompozice v rámci přípravy pro svou kantátu) důvodem, proč je několikrát upravovala, než jejich finální verzi svěřila otci začátkem r. 1938 k provedení. Pokládala je ale za natolik kvalitní, že jim nakonec udělila i opusové číslo.

Datum premiéry těchto sborů neznáme; je pravděpodobné, že chronologicky starší sbor Vězdička nebyl pro svou obtížnost proveden dříve než po válce, kdy jej na žádost skladatelčina otce dále upravil pro sborový zpěv Zdeněk Kaňák; první známé veřejné provedení se konalo 23. 1. 1955 ve skladatelčině rodišti, Brně-Králově Poli. I přes svou technickou náročnost však tyto sborové skladby vykazují životaschopnost a potenciál, který potvrzuje i nejnovější zájem ze zahraničí – v poslední době např. obohacují repertoár souborů Commotio Choir z Oxfordu a Chamber Choir Michiganské univerzity v Ann Arbor.

Předmluva: Karla Hartl

obsazení: S, A